ČECHOAMERIČAN

Dnes jsem byl na jednani s jednou venture capital firmou v  San Franciscu. Do San Francisca neletam zas tak casto, krome vyjimecnych jednani jako bylo to dnesni, nebo pri letech do Ciny, kdy vyuzivam linkyz ze San Francisca do Shanghaje. Ale vzdycky me fascinuje ruznorodost krajiny nad kterou letite. Leti se prakticky kolem pobrezi Pacifiku a krajina se meni pred ocima – hory, poust, urodna puda plna farem, mala mesta a samozrejme obrovska aglomerace okolo LA. Zajimavy je take pohled na LA, kdyz letadlo naletava na pristani.

San Francisco Airport (SFO) z vysky:

Krajina behem letu ze San Francisca do Los Angeles.

Simmi Valley (sever Los Angeles)

San Fernando Valley. Vychodni cast (Sylmar, Panorama City, Van Nuys, atd) je vetsinou ”mexikanov”. Zapadni cast (Encino, Woodland Hills, atd.) je vetsinou velmi dobra a bohata oblast. V horach v popredi jsou exclusivni oblasti Pacific Palisades, Brentwood, atd.

Santa Monica a Brentwood

Century City a Beverly Hills. Century City je sidlem mnoha pravnich a poradenskych firem. V druhe vyskove budove zleva (hneda budova mezi bilou a cernou) sidli ceska ambasada. Beverly Hills se tahne do kopcu v horni casti fotky.

Downtown Los Angeles. Je malo prilozitosti jak videt cely downtown takhle zblizka. Tenhle pohled me vzdy fascinuje.

Takhle nejak ve skutecnosti vypada klasicke Los Angeles – velka pravidelne rozparcelovana placka protkana dalnicemi. Posledni fotka je dalnice cislo 405,  asi nejznamejsi parkoviste v USA. Pri foceni jsem mel stesti, auta na dalnici jela, nikde zadna zacpa.

O nekolik kil tezsi, s plicemi zadelanymi cinskym prumyslovym ovzdusim a s nervy pocuchanymi cinskou byrokracii a blbosti nekterych nasich obchodnich partneru, jsem minuly tyden dorazil zpet na americkou pudu. Mel jsem to jen taktak, cinske vizum je platne jen 30 dni a poruseni cinskych imigracnich zakonu by my jeste tak schazelo. V USA si vas pri odletu pomalu nikdo ani nevsimne; v Cine vas lustruji, jako by vas ani nechteli pustit.
V kancelari jsem se uz pomalu zorientoval, cely den prochazel tisicovku emailu.  Protoze jsem byl liny emaily  Cine promazavat na Blackberry, tak jsem si trochu zduplikoval praci.
A tak nejak se pomalu zacinam zapojovat do bezneho pracovniho i soukromeho zivota …

Pocatkem prvniho unoroveho tydne odletam opet na pracovni cestu do Ciny. Tahle cesta je neobvykla tim, ze je delsi nez obvykle. A to o dost, z Ciny se vratim az zacatkem brezna. Pres ekonomickou krizi, ktera zasahuje cely svet, nase firma to nejak nepocituje a tak objem importu (nejen z Ciny) roste. S tim jsou ale spojene i starosti s kvalitou, rychlostmi dodavek, audity v tovarnach atd.. Tohle lze vyresit nejlepe ”face to face” v miste vyroby. Takze moji cestu bych opet nazval “buzeracni”, protoze se budu opet snazit vysvetlit nebohym Cinanum, co maji delat jinak. Zase jim budu kecat do ty jejich “dezorganizace” prace, protoze nektere tovarny i pres super levne ceny, by jen lepsi efektivitou, mohly usetrit penize a vyrobit vice. Opet jim namatkove budu skenovat carove kody na krabicich, abych jim pote asi po stopadesate rekl, ze stitky museji pretisknout, protoze jsou necitelne a jakmile problem objevime v USA, tak jim prestitkovani a prebaleni nauctujeme v americkych cenach. Opet se na me budou usmivat a rikat, ze to bude OK, prestoze vsichni vime, ze ty same problemy najdu pri dalsi navvsteve opet. Nektere firmy funguji dobre, nektere se pouci pri prvnim problemu, jine se nepouci nikdy. I zde plati pravido 20:80 – 20% dodavatelu zpusobuje 80% problemu. Ve 20% tovarnach me tedy az tak moc radi nevidi (i kdyz to najevo samozrejme nedaji), ve zbylych  80% si myslim, ze ze mne maji naopak radost, protoze businessu jim prinasime dost.
Jednim z neprijemnych ukolu pri teto ceste, bude navsteva tovarny, ktera vyrobila kopie vyrobku, ktere dovazime pro jednu velkou americkou firmu. Zatim to vypada, ze vyrobili jen vzorky podle originalu, aby mohli zapusobit na potencionalni zakazniky a nedodavaji je na trh, ale ani takove praktiky netolerujeme. Takze bud jim to vysvetlim a pochopi to anebo dostanu po cumaku
Co se tyce vyrobku, tak nynejsi cesta bude takova vsehochut, od mopu a kostat, pres DVD obaly, po topne ventily a odklizece snehu. Povetsinou se budu pohybovat v Shanghaji a prilehlych provinciich. Pokud vse pujde podle planu, tak krome Shanghaje, bych mel navstivit tovarny ve mestech Hangzhou, Yangzhou, Jinhua a Nanjing, prip. jejich blizkem okoli.
Tradicne pred odletem si dam nekde poradneho praveho velekoho americkeho hamburgera, protoze dalsi mesic budu vyhradne na cinske strave. V Shanghaji se planuji potkat s dalsim Cechem z USA co je v import businessu, tak doufam, ze to neprezeneme s Moutai.

Business trip do Ciny byl opet plny zvratu a prekvapeni. Diky zpozdeni letadla jsem do Ciny priletel s vizem, kteremu koncila platnost asi hodinu po priletu. Prestoze si vizum muzete obstarat na letisti, tak jsem z toho nemel dobry pocit, protoze resit neco s Cinskym urednikem se mi po 20ti hodinove ceste nechtelo. Nastesti jsem to stihl. letel jsem a merickou leteckou spolecnosti a tahle cesta me opet ubezpecila v tom, ze do Asie budu letat uz jen s asijskymi leteckymi spolecnostmi. Nechapu jak muzou americke aerolinky obstat v konkurenci, kdyz maji prestarle letusky, usmudlana letadla a vysoke ceny. Nevim, jestli jsem jen mel smulu na letadlo, ale pri ceste do Shanghaje v letadle preskakoval DVD prehravac, takze se ani neslo divat na filmy,  cheap sluchatka nefungovala (jeste, ze si vozim svoje), o absenci individualnich screenu ani nemluvim. Cesta tam byla vubec fraska, na palube jsme byli jen dva belosi, zbytek tvorili Cinane. Nezklamali svym chovanim ani ted. Skakali, pres sedacky, jeden machr se zvedl hned po startu, kdyz bylo letadlo jeste asi pod uhlem 45 stupnu a sel na zachod, zcela bezne stali pred obrazovkou s filmem na ktery se divalo cele letadlo, sedali si na jina sedadla, kdyz chteli prejit z ulicky do ulicky, tak sli pres prostredni radu sedadel, misto aby to obesli. Bezne se jim totiz stavalo, ze pri ceste ze zachoda v zadni casti letadla sli do spatne ulicky, vratit se pet kroku a obejit to, to je proste nenapadlo. Nekdy jsem mel fakt pocit, ze jedu s chovanci nejakeho cinskeho Jedlickova ustavu. Cesta nazpet nastesti probehla mnohem lepe. Jestli to nebylo tim, ze Cinanu bylo na palube minimalne
Pobyt v Cine byla opet klasicky stereotyp – hotel>tovarna>hotel. Tahle cesta ovsem byla vyjimecna tim, ze jsem stravil vice casu u jidla, nez fyzicky v tovarnach. Po hodinove snidani jsem totiz jel hodinu az dve do jedne z tovaren, ktere jsem mel navstivit, tam jsem byl hodinku, pak vetsinou nasledoval tak dvouhodinovy obed, pak zase hodina v tovarne, cesta domu a dvouhodinova vecere s obchodnimi partnery. Porad jsem zral a zral a zral a zral! Neni divu, ze kdyz jsem prijel domu tesne pres Thanksgiving, tak jsem turkey nemohl ani videt. Cestovani po Cine je nuda, vse je daleko, kazde “male” mesto ma par milionu obyvatel, takze dostat se z bodu A do bodu B vezme dost casu. Prestoze jsem byl v Cine mnohokrat, tak tohle byla prvni cesta po velmi malych tovarnach na periferiich mest. Vozili me vetsinou ridici poslani majiteli tovaren a muzu rict, ze jsem rad, ze ziju. Predjizdeni pres plne cary, odbocovani vlevo na dalnici s  jizdou v protismeru, predjizdeni pres parkovaci pruh na dalnici, to jen jen par situaci, pri kterych jsem nepocital, ze bych je mohl prezit. Kdo byl v Cine, tak vi, ze nejak dopravni pravidla moc neexistuji. Nastesti jsem uz zvykly na prechazeni silnic, kdy zeleny panacek neznamena, ze mate prednost, ale spis, ze mate jen o neco vetsi sanci prezit. Snazim se vzdy prechazet s davem a co nejdal od prijizdejicich aut, aby ten hlavni naraz utlumil nekdo jiny. Paradoxne, jsem za cely pobyt videl jen jednu banalni dopravni nehodu.
Ovsem asi hlavni zazitek, ktery jsem si odvezl nyni z Ciny, byl smog. Smog rano, smog v poledne, smog vecer, smog vsude. V nekterych mestech byla viditelnost kvuli smogu maximalne 1 km. Smog citite i v hotelu za 10ti dvermi a filtry. Po priletu do USA jsem jeste dva dny vykaslaval ten smrad. Obloha je v cinskych prumyslovych mestech seda a slunce tmave zlute az oranzove, modra obloha prakticky neexistuje. Jezdim do Ciny casto, ale protoze jsem ted hodne cestoval mezi nekolika mesty v oblasti Shanghaje, tak jsem mel cas si toho vsimnout a porovnavat. Nektera mesta jsou na tom o neco malo lepe, ale i v tom nejlepsim pripade to ke zdravemu ovzdusi ma daleko. Jsem zvykly na smog v Hong Kongu, Shenzhenu nebo Cantonu, ale tam jim alespon obcas zafouka vitr a smog odfoukne dal. I kdyz i v techto mestech je situace take stale horsi a horsi.

Pripojuji par smogovych fotek z Nanjingu, coz je byvale hlavni mesto Ciny, nez vladu prevzali komancove z Pekingu a z Wuxi.

Tohle je Nanjing, to co vidite neni mlha, ani spinave sklo, ale pravy nefalsovany celodenni smog.

Wuxi, vsude se stavi. Tohle byl krasny slunecny den, smog byl o neco lepsi nez ostatni dny. Z fotky to neni zretelne, ale jsou tam zachyceny 2 restaurace KFC a 2 McDonaldy. Celkove do 5ti minut chuze od hotelu bylo KFC restauraci asi 5. Cinane jsou naprosto uchvaceny z KFC, zatimco ja do sebe ladoval hulkama vyhradne originalni cinskou stravu.

Bez davky odvahy na tenhle prechod nelezte.

A nakonec pozdrav z nezname vesnice. Tady jsem se citil jako kdybych se vratil o nekolik desitelk let zpet. Dost veci i pripominalo cesky socialismus, vse sede, neudrzovane….

Prijdu si rano na maly patek, tedy ve ctvrtek, do prace. Sotva zapnu pocitac, tak ho zase vypinam. Tak jak jsem, v dzinach a kosili, beru notebooka, firemni kreditkartu, pas a jedu na letiste. Cestou kupuji kartacek na zuby, pastu a holeni. Snidam a zaroven obedvam BigMaca na letisti. Neubehly jeste ani ctyri hodiny co jsem prisel do prace a uz sedim v letadle do Seoulu. Ze Seoulu pokracuji do Hong Kongu. Tam pristavam pred pulnoci, o den pozdeji nez sem odletel z LAX.  Rychle jedu do hotelu, prospim se, vstanu, opet snidane u McDonalda, ktery je na kazdem rohu, kupuji novou kosili, starou peru tim, ze ji vyhazuji a rychle taxikem k dodavateli zkontrolovat nakladku kontejneru. Vecer zpet do hotelu, prospat a rano zpet na letiste. Diky casovemu posunu priletam z Hong Kongu pres Seoul do Los Angeles ctvrt hodiny pote co jsem se odrazil od zeme v Hong Kongu. Je nedele odpoledne…..

V pondeli rano zase do prace………………..a ve ctvrtek do Shanghaje na dlouhe dva tydny!

Tak takhle to nejak vypada, kdyz se neco opravdu podela a je potreba to vyresit na miste. Jeste si nekdo mysli, ze sluzebne cestovat po svete je zabava?