ČECHOAMERIČAN

Rok s rokem se nam sesel a je tu zase novy rok. A behem posledniho mesice je to jiz druha zaminka k oslave, co si clovek muze vic prat

Je tu Cinsky Novy Rok, rok Draka. Tak snad bude lepsi nez to predesle zvire. Cinsky Novy Rok se vetsinou snazim z bezpecnostnich duvodu travit mimo Asii. Nejak mam stale mene pochopeni pro predevsim cinskou pyrotechniku, diky ktere vim jak se citil vojak Wehrmachtu, kdyz mu rudoarmejec ukazoval co umi Katjuse.

Tento rok jsem ale zustal opet v Cine, konkretne v Ningbu. Tedy ne zrovna mestu, ze ktereho bych byl paf, ale pozvani obchodnich pratel se nedalo odmitnout. Zatimco v Americe mame jako rodinnou oslavu Den Dikuvzdani (Thanksgiving), na rozdavani darku mame Vanoce a k tomu aby jsme si vystrelili nejakou tu petardu a potrapili jatra slouzi Silvestr, tak Cinane to proste vse nakondenzuji do oslav Cinskeho Noveho Roku. Jiz v podvecer Noveho Roku netusite zda rachot a tresk vychazi z nejakeho noveho modelu zabavni pyrotechniky, nebo jestli Severokorejcum diky selhani bakelitoveho odpalovaciho tlacitka sovetske vyroby nebo vycerpanim hladoveho vojaka neulitla nejak raketa z jejich neexistujiciho jaderneho programu.

Nevim jake se vztahuji regulace, zakony ci narizeni na vyrobu a prodej zabavni pyrotechniky v Cine, ale kdyz vidim co ty “prskavky” dokazou, tak verim ze by se tim pri spravne manipulaci (horizontalni odpal) dal vyresit nejeden konflikt na blizkem vychode. Paradoxne, pokud vynecham televizni zpravy o vybuchu tovaren na pyrotechniku, tak jsem nikdy nevidel nejake zraneni. I kdyz radsi se nebezpecnym situacim vyhybam, takze pokud nekde letaji nohy, ruce a prsty vzduchem, tak se tak pravdepodobne deje v miste, kteremu se instiktivne vyhybam.  Ale on i nebojacny Cinan ma pred tubou plnou jakesi neoznacene smesi, pro kterou by mel vyuziti kdejaky dulni strelmistr, respekt.

Pokud nemate praxi s odminovanim Vietnamske dzungle  nebo neprozili detstvi nekde v Kongu a nehrali si tak kulicky s rozbuskami, tak je asi lepsi rano po hlavnich oslavach vychazet az nevybuchla pyrotechnika zvlhne pripadne utrhne nohu nekomu jinemu.

Trosicku malinko prehanim, pribehy jsou pravdive, jen situace jsou lehce pribarvene Ale okolo vybusnin (aka cinske pyrotechniky) nemuzete nikdy byt dostatecne opatrni.

Takze Happy Chinese New Year!

Na blogu BoardingArea  vysel pred casem clanek jaka je to zabava ziskat cinske vizum na konzulate ve meste kde je pocetna cinska komunita. Clanek je o zkusenostech z konzulatu v New Yorku. ale z vlastni zkusenosti muzu rict, ze podobna situace panuje obcas i na konzulate v Los Angeles. Proste pravy importovany cinsky chaos. Vzhledem k pribyvajicimu poctu Cinanu v CR predpokladam, ze ani cinska ambasada v Praze nezustava v komickych situacich pozadu.

Zde je odkaz na clanek: The challenges of acquiring a Chinese Visa

Minuly tyden jsem si opet letel na kratky business vylet do Hong Kongu. Nekdo jim tam musi zvedat moralku a nejenze me to fakt bavi, ale opravdu jsem v tom asi i dobrej. Vykony se za me pritomnosti (a kratce po ni) zvysuji! Pote nasleduje obvykle strmy pad. V teto fazi nasleduje opet dalsi cesta , a tak porad dokola. Dopredu upozornuji, ze jsem na zamestnance hrozne hodnej, deti co nam pracuji v tovarnach nebiju, jednou za rok dostanou tyden volno (neplacene) a protoze mame dobre srdce, tak jsme pracovni dobu zkratili o 25% !, tedy z 16ti na pouhych 12 hodin, samozrejme sedm dni v tydnu. Drive to bylo osm dni Samozrtejme si delam legraci, protoze, to s jakymi se potykame problemy ohledne zamestnancu v cinskych tovarnach je neskutecne, nedostatek pracovniku je naprosto vsude, fluktuace se zvysuje a nad nekterymi pozadavky zustava rozum stat. Ale to uz neni ani na zvlastni clanek, to je na knizku.

Na teto ceste by nebylo nic zvlastniho, krrome toho, ze jsem se spolu s nejakym Texasanem, co mu na zahrade jednoho dne zacla tect ropa, krasne zboril ve First Class salonku na letisti v LA a muj potvrzeny upgrade na First Class mi na gatu downgradovali na Business. Samozrejme jsem hral obvyklou hru hodnej/zlej policajt aneb zklamanej/rozcilenej zakaznik (vse v jedne osobe), ale v jadru mi to bylo stejne fuk, a hlavne jsem mohl bejt rad, ze me vubec v tom stavu pustili na palubu. A to hlavne pote co jsem v ramci “odskodneni” pozadoval i telefonni cislo toho devcete co me odbavovalo. Trpvelive devce to bylo, asi tam ma takove pripady casteji. . Panove a damy z United se nakonec pochlapili protoze mi vratili 2x tolik mil nez jsem zaplatil a jeste prihodili $400. Takze jsem vlastne suma sumarum dostal za cenu ekonomicke letenky upgrade do business class + 4 letenky do Evropy (za mile) + $400. A to mi jeste za cestu  naskocili frequent flyer mile jako bych letel plnohodnotnou Business class. Bud v tom maj bordel, nebo to tak ma byt a zustavam vernym zakaznikem.

Sranda ovsem zacala, kdyz vedle me posadili Madara, kteremu v ekonomicke tride nefungoval pas nebo sedacka, ci co to mel za problem. Porad protestoval, ze ho posadili do jiny tridy nez si zaplatil! A to stridave v madarstine a stridave v nemcine. Inu, nemohl jsem se na to divadlo divat protoze to uz vypadalo, ze by snad mohl i zasahnout air marshall, zvlast kdyz Madar mlel madarsky coz by nekdo mohl povazovat za kurdsky dialekt. Tak jsem se do toho vlozil, prestoze se snazim nesrat se do cizich zalezitosti, a Madarovi nemecky vysvetlil vo co vlastne gou. Madar pote  pochopil, ze mi muze verit, protoze i mym predkum vladl  Ferdinand a tim ze pochazime oba  z byvaleho Rakouska-Uherska tak jsme vlastne krajane. Snazil jsem se mu naznacit, ze taticek Masaryk byl jineho nazoru. On si vsak mlel svoje, a to vetsinou v madarstine, protoze podle jeho slov, v jeho zemi umi madarsky kazdy! Na palube korejske Asiana Airlines z LA madarstina vsak, k jeho udivu, nebyla hlavnim jazykem. Na letusky se nejdrive snazil mluvit nemecky, ale kdyz mu nerozumeli, tak presel do madarstiny. Kdyz chtel kolu, tak madarsky rekl nekolik vet a to hoooooodne pomaaaaaaalu, aby tomu korejska letuska rozumela Pote se letuska vzdycky otocila na me co ze to ten muj “kamarad” chce.  Kdyby to bylo jednou, dvakrat, ale Madar, kdyz zjstil co vsechno mu business trida u asijske letecke spolecnosti nabizi, tak toho vyuzival takovym zpusobem, ze uz i letusky ho zacali ignorovat. A protoze si vsichni mysleli, ze jsme kamaradi, tak jsme se oba stali velmi brzo nepritelem vsech spolupasazeru, kteri chteli mit neruseny let. To jsem pochopil, ze jedine udrzovani vyrovnane hladiny alkoholu v krvi, me zachrani, pred stavem silenstvi. Skutecne to pomaha, vrele doporucuji.
Moment, pri kterem mi padla brada a netusil jsem zda snim ci bdim, ovsem prisel, kdyz jsem se snazil Madara zabavit, aby prestal uz prudit a polozil mu otazku odkud leti a kam leti. Letel take do Hong Kongu jako ja, s mezipristanim v Seoulu, ovsem to jakym zpusobem, na to jsem cumel jako vrana. Madar, kteremu mohlo byt tak 45-50, totiz hrde vytahl mapu podle ktere se rozhodl cestovat. Byla to mapa sveta zhruba A3 formatu , na ktere bylo jeste NDR a Ceskoslovensko, kteremu v te dobe velel Gustik a kde stredem mapy byl americky kontinent, tedy Evropa/Afrika napravo a Asie nalevo. Ukazal prstem nekde kde se nachazi jeho rodny Gyor, pak na Hong Kong, a tam ze pry se jede podivat. Povidam mu, proc neletel na druhou stranu, ze by to mel kratsi asi o 2 dny. Tou dobou byl totiz na ceste Viden-Londyn-New York-Los Angeles-Seoul-Hong Kong uz asi 50 hodin. To se na me Madar podival jako na uplnyho blbce, a povida, jak asi by se tam dostal, kdyz podle jeho mapy je na druhy strane proste konec (asi myslel konec sveta). Tak mu rikam, ze nejaky vedci snad uz i prokazali, ze svet je udajne  kulatej a ze tedy muze lete kolem dokola. Na to mi odpovedel, ze nemam pravdu, ze to by rekli v televizi. Chtel jsem rict, ze za Honzy Husa jeste televize nebyla a tudiz to ve vecernich zpravach asi nikdy nebylo, ale to uz jsem mel v sobe asi sestyho Jacka Danielse, tak jsem si po jeho poslednim argumentu dal jeste jednoho vysvobozujiciho dvojityho, ktery me uvedl do stavu tvrdeho spanku a ja se probudil az kdyz do me Madar kopl, ze pristavame v Hong Kongu. Pristavali jsme sice v Seoulu, ale asi nekdo umel na letisti madarsky a nasledne ho navedl spravnym smerem , protoze jsem ho videl pri odbavovani na let do Hong Kongu. Byli jsme opet ve stejnem letadle, ale uz jsme sedeli kazdy ve sve tride.

Takze mile deti, z tohoto pribehu vyplyva toto ponauceni – V Praze se toci, v New Yorku se toci, v Ulanbataru se toci, v Gyoru se netoci!

Timto zdravim sudetsko-americke spoluobcany.

Pred par lety jsem dostal od Santa Clause knizku “The 4-Hour Workweek” od Timothy Ferrisse. Jak vidim tyhle zazracny nazvy, tak mam hned neduveru k obsahu. Nicmene kamarad me dokopal, ze si ji mam precist, a ze zhruba 5% jde pouzit v praxi a zbytku, ze se zasmeju. Tak jsem ji zacal cist. Jde mi to pomalu, bo sem odvyknuty zpracovavat informace na papirovem mediu. Prakticke rady z knizky mozna fungovaly tak pred 10ti lety, protoze udelat simple web, narvat na nej affiliate a za zisk si jezdit bezstarostne po svete, v soucasne dobe preplacaneho internetu a alchymie SEO optimalizaci se proste neda zas tak jednoduse. Vyrizovat emaily jednou za mesic, kdyz zakaznici chteji odpoved hned a prenechat  svoje starosti, vcetne placeni uctu na nejakem joudovi z Indie povazuji za riskantni pristup k profesnimu i soukromemu zivotu. A rada jak se vyhnout meetingum ve firme se rovna navodu jak nasrat sefa a prijit o praci. Samozrejme zalezi co a kde clovek dela, pouzitelnost rad se vsak ve vetsine pripadu bude skutecne pohybovat nekde kolem tech 5%.Takze kdo ma cas a chce si precist neco co v soucasne dobe zni jako fantasmagorie, ma moznost si koupit knizku treba na Amazon.com. Myslenky jsou dobre, praxe je jina. Lenin mel taky “genialni” napady, komunismus je v zasade dobra idea, v praxi ale tezko aplikovatelna.