ČECHOAMERIČAN

Tak v pondeli me ceka takove male stehovani. A to opet zapadnim smerem, tentokrat do Hong Kongu. Pokud to takhle pujde dal, za par let se pres Dubaj dostanu dostanu zpet do CR.
Nestehuji se navzdy, ale stravim v Hong Kongu a Cine minimalne dva/tri mesice, stim, ze podle potreby tam muzu zustat az do konce roku 2011. Vlastne zalezi na tom jak bude nas asijsky business performovat. Mame lehce vymysleny business plan, ale moc se podle toho neridime. Jsou to vicemene takove guidelines ceho chceme dosahnout. Jak rovnou ci klikatou cestu zvolit to resime “za pochodu”.

Neni to stehovani v pravem slova smyslu, protoze muzu byt za dva mesice zpet v LA, ale taky nemusim. Takze balim co se da, vse za mnou poleti jako cargo. Kdyz zustanu dele, tak mam pripravenou v garazi paletu veci, ktera za mnou prijede v kontejnerem. Preventivne jsem odhlasil auta abych nemusel platit pojistku. Je levnejsi si vzdy na tyden, kdyz prijedu, auto pujcit, nez platit mesice za dve auta stojici v garazi.

Takze sbohem ma mila Ameriko, vymenil jsem Te za zemi, ve ktere vladne komunisticka strana. Zni to strasne, ale business je business. Sorry.

Ni hao!

Tak jsem po dvou a pul mesicich zpet z Ciny doma v LA. Opet se ucim jist vidlickou a nozem, zacinam s duverou prechazet silnici bez rizika ohrozeni zivota, zase si musim davat bacha co rikam, protoze mi okoli rozumi, uz nemusim curat ani hazet bobka do diry v zemi, pac mame k dispozici naprosto genialni vec – splachovaci sedaci zachody! Je neuveritelne z jakych malickosti mam radost, ze? Jiz nemusim jednat ve vymrzlych kancelarich, nedycham zluty popilek, nybrz normalni vzduch, vidim modre nebe a zlute slunce. A taky si odvykam pit caj po cely den coz se blahodarne projevilo na nizsi frekvenci odbihani na zachod a tedy zvysene produktivite prace. Zvykl jsem si sice na cinskou stravu, ale prizpusobit se americke strave mi nedela problemy. Konecne spim ve vlastni posteli a nemusim si zvykat kazdych par dnu na jinou hotelovou postel a muj satnik je ted zase vetsi nez kufr. Je to krasne byt zase “doma”. Ovsem ne na dlouho …..

Prakticky jsem si jen odskocil na cinsky novy rok domu, tak jako to dela vetsina delniku v Cine Za dva tydnu v tom cinskem kolotoci budu opet pokracovat. Driv jsem si odskakoval z USA do Ciny, ted to delam obracene. Duvodem je nahla a neopakovatelna obchodni prilezitost v Cine, kterou jsem chytil sikovne za pacesy a nehodlam se ji pustit.

A ted par cisel a neco malo statistiky a geografickych udaju:

• 72 dnu v Cine, Hong Kongu,Macau a Taiwanu (teoreticky a podle Cinanu jedna zeme, prakticky ctyri)
• 6 dni volna. A to vcetne dne kdy jsem byl nejakej nemocnej,  dne kdy mi bylo spatne po konzumaci alkoholu v mnoztvi vetsim nez malem a Noveho roku.
• 9 dni z cele cesty bylo naprosto klicovych z hlediska nasi nove investice v Cine, ostatni bylo jen bezna omacka, jako jsou navstevy tovaren, obchodnich partneru atd.
• 23 ruznych hotelu ve kterych jsem pobyval
• 16 letu letadlem, 7 jizd vlakem, 1x jizda trojkolkou, 2x presun traktorem, 3x trajektem
• cca 35 tisic kilometru naletano letadlem  a 6 tisic kilometru najezdeno jinym zpusobem
• 31 tovaren a firem, ktere jsem navstivil
• 22 mest ve kterych jsem byl (pokud nepocitam mala mesta a vesnice, ve kterych jsou umisteny nektere tovarny)
• 8 ruznych kulturnich a historickych mist a atrakci, ktere jsem navstvil. Jo, mel jsem na to obcas cas behem obchodnich navstev.
• $1000000 (jeden milion dolaru) proinvestovano na miste. Minimalne dalsich 8 mega nastrkame do Ciny jeste tenhle rok.
• $17000 utraceno na vydaje na credit kartu, $3700 vydano cash (nepocitany soukrome vydaje)
• 5x kalba s Cinany, 1x solo akce (po kombinaci piva, whisky, mleka, martini a dalsich drinku, ktery si uz nepamatuju protoze si se mnou v tech barech porad nekdo na neco necim pripijel, mi nebylo dalsi den vubec dobre) a 1x hromadna akce na Silvestra v Hong Kongu.

Dalsi cesta uz nebude tak nabita a hlavne jedu na mene mist a budu resit uz z casti vyresene. Po cinskem novem roce navic odpadne to doprosovani spediteru aby vase kontejnery dostali na lod jeste pred svatky. Sebevedome muzu rict, ze my jsme dostali na lode vsechny kontejnery, i kdyz  obcas to stalo dost namahy, lezeni do zadku a taky par penez. Ovsem ani tak by se tohle nepodarilo bez potrebnych dlouholetych kontaktu a hlavne dobrych obchodnich vztahu.

O cinske investici nekdy priste.

Pomerne casto hledame freelancery na ruzne upravy ci tvorbu webu, log, obalu vyrobku, brozur, fotografii atd.. Puvodne jsem si naivne myslel, ze si najdeme na kazdou cinnost jednoho freelancera se kterym budeme spolupracovat dlouhodobe. Preferuji totiz  dlouhodobou spolupraci ve vsem. Bohuzel tahle metoda se neosvedcila, grafik, ktery umi skvele logo na vyrobek, casto naprosto pohori pri tvorbe firemniho loga a naopak. Dalsim problemem jsou naprosto rozdilne ceny, ktere si freelanceri uctuji za ruzne projekty; grafik, ktery vam vytvori obal na sadu pruhlednych lepicich pasek za $100, bude za tyden chtit za obal na sadu bilych lepicich pasek $250, zatimco nekdo jiny vam nabidne tu samou praci za $90. Stava ze jste nadmiru spokojeni s jednim projektem a druhy projekt se stejnym freelancerem je naopak tragedie. Kazdy job je vzdy castecne risk, at pracujete s novym ci, jiz nejakou predeslou praci, overenym freelancerem. Velke rozdily v cenach se daji eliminovat co nejpresnejsim popisem projektu, i tak jsou vsak cenove nabidky hodne rozdilne, takze vybirat je tezke.

Za par dni odletam na dalsi druzebni navstevu Cinske lidove republiky. Se soudruhy opet popijeme nejake mistni alkoholicke drijaky, pojime mistni delikatesy nevabneho puvodu i vzhledu, ochutname nejake ty potvory z mistnich vod plnych chemickeho odpadu , navstivime par karaoke baru, pak zajdeme na nejakou tu masaz, kde nam zase budou nabizet i neco vic, avsak my se nenechame zvyklat, pac se vyzname pouze v importu spotrebniho zbozi, nikoliv pohlavnich nemoci, a nakonec se soudruhy proti zasadam socialismu probereme otazky tykajici se imperialistickeho dolaru. Pote se rozloucime a odjedeme zpet do kapitalisticke vlasti poslat soudruhum valuty vymenou za kontejnery plne absolutnich zbytecnosti. A tak jde zivot….

Nedavno probehla jedna z mych dalsich cest do Ciny, byl to fofr, jaky jsem jeste nezazil a to jsem na takoveto rychlovky celkem zvykly, viz. jedna z mojich cest do Hong Kongu. Tahle cesta byla opravdu ukrutne rychla jak terminem odjezdu, tak delkou pobytu v Cine.

Ctvrtek
4.00PM PST (patek rano v Cine)-  Cinska tovarna oznamuje, ze ma problemy s balenim zbozi pro naseho vyznamneho zakaznika a nestiha inspekci.  Zbozi musi ale byt nalozene v kontejneru presne za tyden, kdyz se tak nestane budeme platit penale za zpozdeni. Castka se pohybuje v desitkach tisic dolaru.
4.30 PM – zaseda “krizovy stab” u nas ve firme, nepritomni clenove jsou prizvani na telekonferenci
4.35 PM –  bylo rozhodnuto, ze ja pojedu do Ciny sjednat napravu a zkontrolovat spravnost dodavky zbozi. Porad jeste doufame, ze pres noc (tedy behem dne v Cine)  Cinane vse vyresi a nikam nebudu muset jet. Nadeje umira posledni.
4.36 PM – vsem je nam jasne, ze Cinane nic nevyresi, vytahuji z trezoru pas a vypnuji zadost o Cinske vizum
8.00 PM – Jedu se zadosti a pasem do LA, vse davam do drop boxu na zadosti o viza. Nemuzu se dostat z parkoviste v centru LA, protoze jsem se zase pripletl do nataceni nejakeho filmu ci co. Proste Los Angeles, nadavam jako dlazdic na zivot v LA a chci se prestehovat do Alabamy.

Patek
8.00 AM – dle ocekavani, Cinane nic nevyresili, resp. ani se neobtezovali nam to sdelit.
8.30 AM – rezervuji letenku do Shanghaje s odletem v sobotu rano z LAX, tak abych tam priletel v nedeli vecer a v pondeli mohl hned naskocit do pracovniho procesu. Nejlevnejsi letenka s United v business class je za $12000, economy za $3200 !!!! Tolik jim za to nedam. Nakonec jsem rezervoval economy class s Korean Air, s prestupem v Seoulu. Posledni misto v letadle. Je to kurna ale slozity koupit letenku den pred odletem

Sobota
11.30 AM – Odletam z LAX. Let uplne perfektni. Upgrade na business class jsem nedostal, pac letadlo bylo uplne narvany. Dve japonky vedle mne si hned po prichodu nasadili rousky, asi jsem se tvaril jako prase a hrozilo jim nakazeni praseci chripkou. Musim jim vsak dat kredit za curani… Drzeli to v mocaku statecne celou cestu a neotravovali me se vstavanim ze sedadla pri cestach na zachod.

Nedele
8.00 PM (cinsky cas) – priletam do Shanghaje, do letadla nabehla dvojce v bilych overalech a zacali vsem cetujicim merit laserovym teplomerem teplotu. Testem jsme prosli vsichni krome jedne pasazerky, kterou si hned odvedli (jestli do nemocnice, do vezeni, nebo rovnou na popravu to nikdo netusime).
8.30 PM – ano, za 30 minut od priletu!!!! Vcetne veskerych imigracnich procedur, odbaveni zavazadel a cesty k autu na parkoviste. Sedim v Buicku s ridicem a jedu do nekolik stovek kilometru vzdaleneho Nanjingu

Pondeli
1.00 AM, dorazim do hotelu, rychla sprcha a spat.
7.00 AM – vstavam, rychla cinska snidane po ceste a hura do fabriky!
9.00 AM – 5.00PM – kontroluji  co se da, resim to, cemu Cinane rikaji problemy, obvykle  voloviny vyresene selskym rozumem za 5 minut.
6.00 PM – 8.00 PM –  dloooooooouha cinska vecere, nejsem si jisty co to udela s mym zaludkem, tak to pro jistotu zazdivam dvema poradnyma panakama Moutai. Nasleduje nekolikahodinova cesta zpet do Shanghaje.

Utery
1.00 AM – prijezd do hotelu na letisti Shanghai Pudong
1.45 PM – odlet do Los Angeles pres Seoul
3.00 PM – Prilet do Los Angeles

Z tohohle cestovniho tornada jsem se dostaval jeste tyden. Obycejne nemam problemy, ale bud starnu, nebo tohle bylo na mne az prilis moc.

Co se tyce cestovani s Korean Air, nemuzi rict ani jedno spatne slovo. Super jidlo, na entertainment centeru v sedadle byl vyber her, radii, songu, filmu (vcetne naprostych novinek, ktere prave bezely v kinech), prijemne a hezke letusky, vse krasne ciste. Letiste v Soulu je take velmi prijemne, ciste, zdarma internet (vcetne pocitacu!), veliky vyber restauraci i obchodu.

Porad doufam, ze si jednoho dne v ramci obchodni cesty udelam nekde poradnou dovolenou…

Konecne jsem roztridil fotky z posledni cesty do Ciny. Takze muzu konecne neco zverejnit.
Tyden, ktery jsem stravil v Shanghaji byla docela nuda, aneb klasicky cinsky pracovni kolotoc. Nestacil jsem ani zajit na Xiangyang Market, coz je svetove centrum padelanych vyrobku svetoznamych znacek. Cinani radeji misto slova “padelek” pouzivaji nazev “replika”. Xiangyang Market vlastne zavreli minuly rok, ale hned se objevilo nekolik “nahrad”, ktere nabizeji to same “znackove” zbozi. Nedoslo ani na planovanou parbu s “Dr.Philem”, ktery tento blog cas od casu zaneradi nejakym komentarem. V Shanghaji na to opet nebyl cas, jen jsme se kratce po ranu setkali u hoteloveho baru a Dr.Phil uz spechal do 500km vzdalene tovarny na nejake ventily. Nicmene parba probehla o par set kilometru dal o tyden pozdeji a myslim, ze tam na to Cinane jeste dotedka vzpominaji, ale to je story na zvlastni prispevek.

Tak ted par fotek ze Shanghaje s komentari.

Maglev – Prestoze jezdim do Shanghaje pomerne casto, nikdy jsem s nim jeste nejel. Cinska chlouba co se ze Shanghajskeho mezinarodniho letiste riti rychlosti 300 az 430 km/h, podle denni ci nocni doby. Ja jsem se vezl maximalne 301 km/h. Jakmile vlak snizi rychlost pod 200 km/h, tak mate pocit, ze jedete courakem do Berouna. Za cca 8 minutove svezeni na asi 30 kilometru dlouhe trati zaplatite v prepoctu neco kolem $6, coz je levnejsi, rychlejsi a bezpecnejsi nez cinsky taxik. Maglev me parkrat v minulosti minul, kdyz jsem jel na letiste autem a muzu rict, ze jsem nikdy nezaznamenal jak vlastne vypada, protoze to je takovej hukot, ze nez se otocite, tak je vlak pryc. Pri foceni se mi nejak trasla ruka

Shanghaj je betonova dzungle zahalena ve smogu,  takze vyhled neni nic moc.

Obcas ale i uprostred betonu narazite na kousek originalni ciny.

Troska toho americkeho importu pod dohledem cisnkych strazcu (ne)poradku… The Coffee Bean & Tea Leaf a Burger King.

V parcich duchodci po ranu cvici, venci ptaky, pri hudbe ruzne poskakuji, medituji a nebo trenuji nejake kung-fu ci co. To cesky duchodce chodi pod doktorech, vysedava na lavicce v parku nebo pleje brambory na zahradce, zatimco americky duchodce se vali u bazenu sveho domu na Floride a nebo napojen na dychaci pristroj hazi svuj duchod do automatu v kasinu v Las Vegas, nebo jeste lepe, v duchodcovskem raji – Laughlinu. Inu jiny kraj, jiny mrav.

A pak ze v Cine nemysli na bezpecnost prace….

Stale pracuji na nekolika (nekdy i nekolika desitkach) projektu najednou a vzhledem ke globalnimu i vnitroamerickemu rozvoji firmy, kdy jsou do projektu zapojeni partneri ci nase pobocky a dcerinne firmy nejen v USA, ale i v Evrope a Asii, ztracim prehled o stavu jednotlivych projektu. Proste hlava to uz nebere a diktafon tohle nevyresi. Problem je, ze pracuji v nekolika casovych pasmech, kdyz jdu v USA do prace, tak v Evrope jdou z prace, kdyz ja jdu v USA z prace, tak v Cine jdou do prace. Proste se stale mijime a to zrovna hladkemu prubehu projektu nepomaha.
Ve firme pouzivame na project management Basecamp a nejakou prehistorickou verzi od ActiveCollab. Ruzne pobocky a ruzni lide pouzivaji ruzny software. Nekdo na poject management pouziva ruzne tabulky atd..  No naprosta nekoordinovanost a zmatek, ktery hladkemu prubehu projektu naprosto neprospiva a je kontraproduktivni.
Takze jsme se rozhodli prejit na jednotny project management software. Otazkou vsak zustava, ktery zacneme pouzivat? Basecamp? ActiveCollab? Nebo nejaky jiny komercni? Nebo nejaky open source?
Basecamp mi pripada docela drahy oproti ActiveCollab, navic nejsem 100% pritelem hostovanych programu. S Basecampem je ovsem nejvice zkusenosti, nemusite resit updaty, pouziva ho hodne lidi, takze je zaruka vyvoje, vylepsovani, atd..
Ma nekdo zkusenosti s ruznymi project management tools?

Porad jezdim po nejakych trade show, jak v USA, tak v Asii a v Evrope. Vzhledem k tomu, jaky rozsah v importovanem zbozi mame, tak zbozi je od odevu, pres sportovni vybaveni a elektroniku az po zbrane. Plno americkych vystav se nastesti kona  v Las Vegas, kam to z Los Angeles mame par hodin hodin jizdy autem a ani ne hodinu cesty letadlem. Co se tyce vystav vseobecne, tak trend je takovy, ze vystavy jsou mensi a vyznamne znacky casto vystavy zacali naprosto ignorovat. Rada mensich vystavovatelu radeji objedna suite v nejakem luxusnim hotelu kam pozve sve odberatele. CTIA Wireless Show 2009 v Las Vegas, odkud jsem se prave vratil,  nebyla vyjimkou, mene vystavovatelu, mene odbornych navstevniku. Nicmene z pohledu odborneho navstevnika vystava byla kvalitnejsi pokud potrebujete doladit kontrakty s dodavateli a odberateli, videt nove vyrobky a prip. se i porozhlednout po novych dodavatelich. Proste uz to nejsou preplnene vydychane haly, takze vystava je vetsi relax.
Shodou okolnosti jsem zrovna resil problem, na jaky mobilni telefon prejit. Coz jsem popsal zde. Na CTIA Wireless se to vyresilo. Blackberry predstavil Blackberry App World, tedy store s add on softwarem podobny tomu co nabizi Apple pro iPhone. Uzasne! Sam jsem vyzkousel a muzu rict, ze na 100% zustavam u Blackberry.

Deadline pro podani danoveho priznani na federalni dane pro firmy je 15.brezna. jako kazdy rok se vse resi na posledni chvili a to tak, ze se posila zadost o prodlouzeni na IRS (mistni drab, vyberci dani, financni urad, nebo si to nazvete jak chcete). A to se resi vzdy na uplne posledni chvili, tedy 15.brezna odpoledne. Takze se z frankovaciho stroje rychle tisknou znamky se starym datumem apod.. Zadost o prodlouzeni je jen jednoduchy formular, ktery se ani nemusi podepisovat (pro ceske danove poplatniky to zni neuveritelne, ze?). Staci vyplnit danove cislo, nazev firmy, adresu a zaskrtnout o jaky typ danoveho priznani se jedna a kolik je predpoklad, ze firma bude platit na danich, resp. zaplatila na zalohach. 
Vzhledem k tomu, ze mame pobocky v nekolika statech a zaroven jsme v minulem roce prevzali par firem, tak musime podavat takovych zadosti nekolik.  Protoze se v praci kopu do zadku, nemam co delat, v pracovni dobe hraju golf nebo si ctu noviny, tak jsem na nasem prvidelnem meetingu dostal na starosti dostat a prekontrolovat vsechny zakladni udaje o pobockach prip. dcerinnych firmach. Udajne se staram stale o jejich potreby. Ano, souhlasim, potrebujou me vzdycky kdyz maji nejakej pruser a nevedi si s nim rady. Diky moji cesko-cinske pruprave totiz vyresim vsechno. To je prave krasne na Americe, vse se da vyresit a to vetsinou “bezbolestne”, jen clovek musi logicky uvazovat, umet si dat pet a pet dohromady a improvizovat. Bohuzel si na to vsichni zvykli, ze to vyresim za ne. Pokud bych mel dat na vizitku vsechny moje funkce, tak bych ji mel zaplnenou z obou stran. Nestaram se jiz  jen o asijske aktivity, ale nejaky cas i o aktivity firmy v Nevade a Oregonu, plus celosvetove problematicke zalezitosti. Proc nemuzeme mit nejakou prusvihovou pobocku treba  na Koh Samui nebo Fiji?  Tam by se pracovalo hned s jinym nadsenim.

O nekolik kil tezsi, s plicemi zadelanymi cinskym prumyslovym ovzdusim a s nervy pocuchanymi cinskou byrokracii a blbosti nekterych nasich obchodnich partneru, jsem minuly tyden dorazil zpet na americkou pudu. Mel jsem to jen taktak, cinske vizum je platne jen 30 dni a poruseni cinskych imigracnich zakonu by my jeste tak schazelo. V USA si vas pri odletu pomalu nikdo ani nevsimne; v Cine vas lustruji, jako by vas ani nechteli pustit.
V kancelari jsem se uz pomalu zorientoval, cely den prochazel tisicovku emailu.  Protoze jsem byl liny emaily  Cine promazavat na Blackberry, tak jsem si trochu zduplikoval praci.
A tak nejak se pomalu zacinam zapojovat do bezneho pracovniho i soukromeho zivota …