ČECHOAMERIČAN

Smutna zprava pro me verne ctenare z Ciny Tento blog je v cinske internetove siti nepristupny. Duvodem je zrejme clanek o zbranich, ktery je stale na titulni strane. Zjistil jsem to pri me posledni navsteve Ciny. Z Hong Kongu i Macaa byl blog pristupny. Dokonce i uprosterd Ciny se dalo pripojit z hotelu, ktery patri do velke hotelove site a byl pripojen na internet pres Hong Kong.

Jenze ja se nevzdam a zbabele se z Ciny jako Google nestahnu:-) Ani ten clanek, co se vam mili cinsti soudruzi nezamlouva, nesundam.

Web by mel byt pristupny jakmile se clanek o zbranich posune na druhou stranku. Takze moji mili Cinane vyderzajte pazalsta!

Ni hao!

Tak jsem po dvou a pul mesicich zpet z Ciny doma v LA. Opet se ucim jist vidlickou a nozem, zacinam s duverou prechazet silnici bez rizika ohrozeni zivota, zase si musim davat bacha co rikam, protoze mi okoli rozumi, uz nemusim curat ani hazet bobka do diry v zemi, pac mame k dispozici naprosto genialni vec – splachovaci sedaci zachody! Je neuveritelne z jakych malickosti mam radost, ze? Jiz nemusim jednat ve vymrzlych kancelarich, nedycham zluty popilek, nybrz normalni vzduch, vidim modre nebe a zlute slunce. A taky si odvykam pit caj po cely den coz se blahodarne projevilo na nizsi frekvenci odbihani na zachod a tedy zvysene produktivite prace. Zvykl jsem si sice na cinskou stravu, ale prizpusobit se americke strave mi nedela problemy. Konecne spim ve vlastni posteli a nemusim si zvykat kazdych par dnu na jinou hotelovou postel a muj satnik je ted zase vetsi nez kufr. Je to krasne byt zase “doma”. Ovsem ne na dlouho …..

Prakticky jsem si jen odskocil na cinsky novy rok domu, tak jako to dela vetsina delniku v Cine Za dva tydnu v tom cinskem kolotoci budu opet pokracovat. Driv jsem si odskakoval z USA do Ciny, ted to delam obracene. Duvodem je nahla a neopakovatelna obchodni prilezitost v Cine, kterou jsem chytil sikovne za pacesy a nehodlam se ji pustit.

A ted par cisel a neco malo statistiky a geografickych udaju:

• 72 dnu v Cine, Hong Kongu,Macau a Taiwanu (teoreticky a podle Cinanu jedna zeme, prakticky ctyri)
• 6 dni volna. A to vcetne dne kdy jsem byl nejakej nemocnej,  dne kdy mi bylo spatne po konzumaci alkoholu v mnoztvi vetsim nez malem a Noveho roku.
• 9 dni z cele cesty bylo naprosto klicovych z hlediska nasi nove investice v Cine, ostatni bylo jen bezna omacka, jako jsou navstevy tovaren, obchodnich partneru atd.
• 23 ruznych hotelu ve kterych jsem pobyval
• 16 letu letadlem, 7 jizd vlakem, 1x jizda trojkolkou, 2x presun traktorem, 3x trajektem
• cca 35 tisic kilometru naletano letadlem  a 6 tisic kilometru najezdeno jinym zpusobem
• 31 tovaren a firem, ktere jsem navstivil
• 22 mest ve kterych jsem byl (pokud nepocitam mala mesta a vesnice, ve kterych jsou umisteny nektere tovarny)
• 8 ruznych kulturnich a historickych mist a atrakci, ktere jsem navstvil. Jo, mel jsem na to obcas cas behem obchodnich navstev.
• $1000000 (jeden milion dolaru) proinvestovano na miste. Minimalne dalsich 8 mega nastrkame do Ciny jeste tenhle rok.
• $17000 utraceno na vydaje na credit kartu, $3700 vydano cash (nepocitany soukrome vydaje)
• 5x kalba s Cinany, 1x solo akce (po kombinaci piva, whisky, mleka, martini a dalsich drinku, ktery si uz nepamatuju protoze si se mnou v tech barech porad nekdo na neco necim pripijel, mi nebylo dalsi den vubec dobre) a 1x hromadna akce na Silvestra v Hong Kongu.

Dalsi cesta uz nebude tak nabita a hlavne jedu na mene mist a budu resit uz z casti vyresene. Po cinskem novem roce navic odpadne to doprosovani spediteru aby vase kontejnery dostali na lod jeste pred svatky. Sebevedome muzu rict, ze my jsme dostali na lode vsechny kontejnery, i kdyz  obcas to stalo dost namahy, lezeni do zadku a taky par penez. Ovsem ani tak by se tohle nepodarilo bez potrebnych dlouholetych kontaktu a hlavne dobrych obchodnich vztahu.

O cinske investici nekdy priste.

Let byl OK -stop- na vlak ze Shanghaje do Zhenjiangu jsem se dostal jen tak tak a bez mistenky, takze 2 hodiny cesty na stojaka  -stop- z menu co jsem koupil v KFC na nadrazi mi moc nezbylo,  piti jsem rozlil pred vlakem a jidlo nekde odlozil kdyz me dav valil pred sebou skrz vlak -stop- mam hlad a zizen -stop- je tu hnusne zima a znecistene ovzdusi vic nez jindy -stop- v hotelu maji stale starosti o zdravotni stav cizincu, takze musim vyplnovat stupidni formulare -stop-  jdu spat -stop- az se probudim, bude vsechno snad lepsi -stop-

Jeden z mych oblibenych formularu:

Za par dni odletam na dalsi druzebni navstevu Cinske lidove republiky. Se soudruhy opet popijeme nejake mistni alkoholicke drijaky, pojime mistni delikatesy nevabneho puvodu i vzhledu, ochutname nejake ty potvory z mistnich vod plnych chemickeho odpadu , navstivime par karaoke baru, pak zajdeme na nejakou tu masaz, kde nam zase budou nabizet i neco vic, avsak my se nenechame zvyklat, pac se vyzname pouze v importu spotrebniho zbozi, nikoliv pohlavnich nemoci, a nakonec se soudruhy proti zasadam socialismu probereme otazky tykajici se imperialistickeho dolaru. Pote se rozloucime a odjedeme zpet do kapitalisticke vlasti poslat soudruhum valuty vymenou za kontejnery plne absolutnich zbytecnosti. A tak jde zivot….

Cina slavi 1.rijna 2009 60te vyroci zalozeni republiky. Ne ze bych tomu jejich socialistickemu systemu s prvky kapitalismu, uplatkum a trestum smrti fandil, ale nejak jim to funguje a prece jen skoro miliardu a pul lidi je potreba nejak udrzet na uzde, aby nezlobili.
Vyhoda prace prevazne s Cinou ma svoje vyhody, ke kterym nesporne patri jejich svatky. Ne ze bychom je slavili,  ale pokud Cinane slavi, tak my mame takove klidne obdobi. Nikdo vas nebombarduje nabidkami, nikdo nic neresi (coz je ovsem i frustrujici), nechodi zadne emaily, proste pohoda. Muzete se v prubehu techto klidnych obdobi venovat projektum, na ktere nebyl jindy cas.
Tato obdobi jsou pravidelne par tydnu na Cinsky novy rok ( leden/unor), Svatek prace 1. kvetna (minimalne par dni) a pak 1.rijna a to na minimalne jeden tyden, tento rok to vetsina nasich obchodnich partneru slavi 2 tydny.
Takze ted je 2 tydny pohoda. Pred Cinskym novym rokem (14.unora 2010) to sice budou zase nervy, protoze se budeme snazit, tak jako vsichni ostatni, dostat kontejnery na lod nez to Cinane zabali,  rozjedou se k rodinam a vykali se tim jejich ryzovym vinem a ryzovou palenkou. Dostat veskere zbozi pred Cinskym novym rokem na lod se vicemene posledni roky docela dari, a to prevazne diky mnohem lepsim nastrojum na prognozu stavu zasob a toku zbozi, ktere mame k dizpozici. Velkou roli hraji take vyborne vztahy s dopravci a “vytrenovane” tovarny.

HAPPY BIRTHDAY CHINA!!!

Nedavno probehla jedna z mych dalsich cest do Ciny, byl to fofr, jaky jsem jeste nezazil a to jsem na takoveto rychlovky celkem zvykly, viz. jedna z mojich cest do Hong Kongu. Tahle cesta byla opravdu ukrutne rychla jak terminem odjezdu, tak delkou pobytu v Cine.

Ctvrtek
4.00PM PST (patek rano v Cine)-  Cinska tovarna oznamuje, ze ma problemy s balenim zbozi pro naseho vyznamneho zakaznika a nestiha inspekci.  Zbozi musi ale byt nalozene v kontejneru presne za tyden, kdyz se tak nestane budeme platit penale za zpozdeni. Castka se pohybuje v desitkach tisic dolaru.
4.30 PM – zaseda “krizovy stab” u nas ve firme, nepritomni clenove jsou prizvani na telekonferenci
4.35 PM –  bylo rozhodnuto, ze ja pojedu do Ciny sjednat napravu a zkontrolovat spravnost dodavky zbozi. Porad jeste doufame, ze pres noc (tedy behem dne v Cine)  Cinane vse vyresi a nikam nebudu muset jet. Nadeje umira posledni.
4.36 PM – vsem je nam jasne, ze Cinane nic nevyresi, vytahuji z trezoru pas a vypnuji zadost o Cinske vizum
8.00 PM – Jedu se zadosti a pasem do LA, vse davam do drop boxu na zadosti o viza. Nemuzu se dostat z parkoviste v centru LA, protoze jsem se zase pripletl do nataceni nejakeho filmu ci co. Proste Los Angeles, nadavam jako dlazdic na zivot v LA a chci se prestehovat do Alabamy.

Patek
8.00 AM – dle ocekavani, Cinane nic nevyresili, resp. ani se neobtezovali nam to sdelit.
8.30 AM – rezervuji letenku do Shanghaje s odletem v sobotu rano z LAX, tak abych tam priletel v nedeli vecer a v pondeli mohl hned naskocit do pracovniho procesu. Nejlevnejsi letenka s United v business class je za $12000, economy za $3200 !!!! Tolik jim za to nedam. Nakonec jsem rezervoval economy class s Korean Air, s prestupem v Seoulu. Posledni misto v letadle. Je to kurna ale slozity koupit letenku den pred odletem

Sobota
11.30 AM – Odletam z LAX. Let uplne perfektni. Upgrade na business class jsem nedostal, pac letadlo bylo uplne narvany. Dve japonky vedle mne si hned po prichodu nasadili rousky, asi jsem se tvaril jako prase a hrozilo jim nakazeni praseci chripkou. Musim jim vsak dat kredit za curani… Drzeli to v mocaku statecne celou cestu a neotravovali me se vstavanim ze sedadla pri cestach na zachod.

Nedele
8.00 PM (cinsky cas) – priletam do Shanghaje, do letadla nabehla dvojce v bilych overalech a zacali vsem cetujicim merit laserovym teplomerem teplotu. Testem jsme prosli vsichni krome jedne pasazerky, kterou si hned odvedli (jestli do nemocnice, do vezeni, nebo rovnou na popravu to nikdo netusime).
8.30 PM – ano, za 30 minut od priletu!!!! Vcetne veskerych imigracnich procedur, odbaveni zavazadel a cesty k autu na parkoviste. Sedim v Buicku s ridicem a jedu do nekolik stovek kilometru vzdaleneho Nanjingu

Pondeli
1.00 AM, dorazim do hotelu, rychla sprcha a spat.
7.00 AM – vstavam, rychla cinska snidane po ceste a hura do fabriky!
9.00 AM – 5.00PM – kontroluji  co se da, resim to, cemu Cinane rikaji problemy, obvykle  voloviny vyresene selskym rozumem za 5 minut.
6.00 PM – 8.00 PM –  dloooooooouha cinska vecere, nejsem si jisty co to udela s mym zaludkem, tak to pro jistotu zazdivam dvema poradnyma panakama Moutai. Nasleduje nekolikahodinova cesta zpet do Shanghaje.

Utery
1.00 AM – prijezd do hotelu na letisti Shanghai Pudong
1.45 PM – odlet do Los Angeles pres Seoul
3.00 PM – Prilet do Los Angeles

Z tohohle cestovniho tornada jsem se dostaval jeste tyden. Obycejne nemam problemy, ale bud starnu, nebo tohle bylo na mne az prilis moc.

Co se tyce cestovani s Korean Air, nemuzi rict ani jedno spatne slovo. Super jidlo, na entertainment centeru v sedadle byl vyber her, radii, songu, filmu (vcetne naprostych novinek, ktere prave bezely v kinech), prijemne a hezke letusky, vse krasne ciste. Letiste v Soulu je take velmi prijemne, ciste, zdarma internet (vcetne pocitacu!), veliky vyber restauraci i obchodu.

Porad doufam, ze si jednoho dne v ramci obchodni cesty udelam nekde poradnou dovolenou…

Pro ty, kteri se chystaji do Ciny, si dovoluji uvest seznam moznych dopravnich prestupku, tak aby dotycni nebyli zaskoceni pri konfrontaci s realitou cinske silnicni dopravy. Opravte mne, pokud vam neco ze seznamu nepripada jako prestupek.

1 ) Jizda v protismeru
2 ) Odbocovani z jizdniho pruhu vyznaceneho pro jizdu rovne
3 ) Jizda rovne z pruhu vyhrazeneho pro odbocovani vpravo ci vlevo
4 ) Jizda s rozsvicenymi dalkovymi svetly za plneho provozu
5 ) Jizda bez rozsvicenych svetel za tmy 
6 ) Jizda na cervenou
7 ) Nedani prednosti v jizde
8 ) Jizda v odstavnem pruhu na dalnici
9 ) Predjizdeni na zakazu predjizdeni (casto primo proti protijedoucimu vozidlu)
10 ) Najizdeni do chodcu na prechodech i mimo ne
11 ) Vyskoa rychlost, nekdy az 2x a vice nez je povoleno
12 ) Otaceni se na dalnici
13 ) Jizda po chodniku

Zaroven plati, cim mensi mesto, tim je provoz horsi a dzungle na silnici brutalnejsi. I presto je v Cine videt malo dopravnich nehod, a kdyz nahodou nejakou vidite, tak je to vetsinou jen skrably blatnik nebo utrhle zrcatko. Podle jednoho znameho z Ciny, plati pravidlo “jede ten, kdo nezastavi”. Tohle pravidlo plati i na prechodech pro chodce , takze tomu, kdo neni zvykly na cinsky provoz, se jen tezce a dlouho prechazi pres vozovku.

Na zaver jedna fotka takove bezneho prechodu pro chodce  z Wuxi. Pripominam, ze vse na fotce bylo v pohybu, nikdo nestal …. lide, autobusy, auta. Tohle je nic, oproti tomu co se da na cinskych silnicich zazit. Wuxi je v tomto ohledu relativne civilizovane mesto. Fotka je porizena z mistniho Starbucksu (mimo jine zde kafe stoji asi 2x vice nez v USA) . Hned vedle je super seafood restaurace. Pri minule navsteve Wuxi, muj americky kolega pri ceste do teto restarace odmital prechod prejit, kdyz videl, co je to za brutalitu.

Konecne jsem roztridil fotky z posledni cesty do Ciny. Takze muzu konecne neco zverejnit.
Tyden, ktery jsem stravil v Shanghaji byla docela nuda, aneb klasicky cinsky pracovni kolotoc. Nestacil jsem ani zajit na Xiangyang Market, coz je svetove centrum padelanych vyrobku svetoznamych znacek. Cinani radeji misto slova “padelek” pouzivaji nazev “replika”. Xiangyang Market vlastne zavreli minuly rok, ale hned se objevilo nekolik “nahrad”, ktere nabizeji to same “znackove” zbozi. Nedoslo ani na planovanou parbu s “Dr.Philem”, ktery tento blog cas od casu zaneradi nejakym komentarem. V Shanghaji na to opet nebyl cas, jen jsme se kratce po ranu setkali u hoteloveho baru a Dr.Phil uz spechal do 500km vzdalene tovarny na nejake ventily. Nicmene parba probehla o par set kilometru dal o tyden pozdeji a myslim, ze tam na to Cinane jeste dotedka vzpominaji, ale to je story na zvlastni prispevek.

Tak ted par fotek ze Shanghaje s komentari.

Maglev – Prestoze jezdim do Shanghaje pomerne casto, nikdy jsem s nim jeste nejel. Cinska chlouba co se ze Shanghajskeho mezinarodniho letiste riti rychlosti 300 az 430 km/h, podle denni ci nocni doby. Ja jsem se vezl maximalne 301 km/h. Jakmile vlak snizi rychlost pod 200 km/h, tak mate pocit, ze jedete courakem do Berouna. Za cca 8 minutove svezeni na asi 30 kilometru dlouhe trati zaplatite v prepoctu neco kolem $6, coz je levnejsi, rychlejsi a bezpecnejsi nez cinsky taxik. Maglev me parkrat v minulosti minul, kdyz jsem jel na letiste autem a muzu rict, ze jsem nikdy nezaznamenal jak vlastne vypada, protoze to je takovej hukot, ze nez se otocite, tak je vlak pryc. Pri foceni se mi nejak trasla ruka

Shanghaj je betonova dzungle zahalena ve smogu,  takze vyhled neni nic moc.

Obcas ale i uprostred betonu narazite na kousek originalni ciny.

Troska toho americkeho importu pod dohledem cisnkych strazcu (ne)poradku… The Coffee Bean & Tea Leaf a Burger King.

V parcich duchodci po ranu cvici, venci ptaky, pri hudbe ruzne poskakuji, medituji a nebo trenuji nejake kung-fu ci co. To cesky duchodce chodi pod doktorech, vysedava na lavicce v parku nebo pleje brambory na zahradce, zatimco americky duchodce se vali u bazenu sveho domu na Floride a nebo napojen na dychaci pristroj hazi svuj duchod do automatu v kasinu v Las Vegas, nebo jeste lepe, v duchodcovskem raji – Laughlinu. Inu jiny kraj, jiny mrav.

A pak ze v Cine nemysli na bezpecnost prace….

O nekolik kil tezsi, s plicemi zadelanymi cinskym prumyslovym ovzdusim a s nervy pocuchanymi cinskou byrokracii a blbosti nekterych nasich obchodnich partneru, jsem minuly tyden dorazil zpet na americkou pudu. Mel jsem to jen taktak, cinske vizum je platne jen 30 dni a poruseni cinskych imigracnich zakonu by my jeste tak schazelo. V USA si vas pri odletu pomalu nikdo ani nevsimne; v Cine vas lustruji, jako by vas ani nechteli pustit.
V kancelari jsem se uz pomalu zorientoval, cely den prochazel tisicovku emailu.  Protoze jsem byl liny emaily  Cine promazavat na Blackberry, tak jsem si trochu zduplikoval praci.
A tak nejak se pomalu zacinam zapojovat do bezneho pracovniho i soukromeho zivota …

Pocatkem prvniho unoroveho tydne odletam opet na pracovni cestu do Ciny. Tahle cesta je neobvykla tim, ze je delsi nez obvykle. A to o dost, z Ciny se vratim az zacatkem brezna. Pres ekonomickou krizi, ktera zasahuje cely svet, nase firma to nejak nepocituje a tak objem importu (nejen z Ciny) roste. S tim jsou ale spojene i starosti s kvalitou, rychlostmi dodavek, audity v tovarnach atd.. Tohle lze vyresit nejlepe ”face to face” v miste vyroby. Takze moji cestu bych opet nazval “buzeracni”, protoze se budu opet snazit vysvetlit nebohym Cinanum, co maji delat jinak. Zase jim budu kecat do ty jejich “dezorganizace” prace, protoze nektere tovarny i pres super levne ceny, by jen lepsi efektivitou, mohly usetrit penize a vyrobit vice. Opet jim namatkove budu skenovat carove kody na krabicich, abych jim pote asi po stopadesate rekl, ze stitky museji pretisknout, protoze jsou necitelne a jakmile problem objevime v USA, tak jim prestitkovani a prebaleni nauctujeme v americkych cenach. Opet se na me budou usmivat a rikat, ze to bude OK, prestoze vsichni vime, ze ty same problemy najdu pri dalsi navvsteve opet. Nektere firmy funguji dobre, nektere se pouci pri prvnim problemu, jine se nepouci nikdy. I zde plati pravido 20:80 – 20% dodavatelu zpusobuje 80% problemu. Ve 20% tovarnach me tedy az tak moc radi nevidi (i kdyz to najevo samozrejme nedaji), ve zbylych  80% si myslim, ze ze mne maji naopak radost, protoze businessu jim prinasime dost.
Jednim z neprijemnych ukolu pri teto ceste, bude navsteva tovarny, ktera vyrobila kopie vyrobku, ktere dovazime pro jednu velkou americkou firmu. Zatim to vypada, ze vyrobili jen vzorky podle originalu, aby mohli zapusobit na potencionalni zakazniky a nedodavaji je na trh, ale ani takove praktiky netolerujeme. Takze bud jim to vysvetlim a pochopi to anebo dostanu po cumaku
Co se tyce vyrobku, tak nynejsi cesta bude takova vsehochut, od mopu a kostat, pres DVD obaly, po topne ventily a odklizece snehu. Povetsinou se budu pohybovat v Shanghaji a prilehlych provinciich. Pokud vse pujde podle planu, tak krome Shanghaje, bych mel navstivit tovarny ve mestech Hangzhou, Yangzhou, Jinhua a Nanjing, prip. jejich blizkem okoli.
Tradicne pred odletem si dam nekde poradneho praveho velekoho americkeho hamburgera, protoze dalsi mesic budu vyhradne na cinske strave. V Shanghaji se planuji potkat s dalsim Cechem z USA co je v import businessu, tak doufam, ze to neprezeneme s Moutai.