- byrokracie:
Absolutně na každém kroku. Přirovnal bych to k Číně – pokud znáte správného soudruha a je zde šance, že by mu z toho Vašeho požadavku něco káplo do kapsy, lze vše řešit hodně rychle. Zkrátka – money talks.
- zaměstnanci:
Z 8mi hodinové pracovní doby makaj tak hodinu maximálně dvě, po zbytek času si vyřizují svoje osobní záležitosti nebo jen tak klábosí s kolegy. Většina zná pouze svoje práva, povinnosti už nikoliv. Pokud chcete propouštět, nevyhnete se odstupnému a budete se divit, že ten nevýrazný ňouma támhle z kouta najednou mluví jak odborník na pracovní právo. Jo, a tyky počítejte s tím, že poslední dva měsíce pracovního poměru (zhruba doba výpovědní lhůty) stráví milý zaměstnanec buď na nemocenské nebo jeho produktivita bude nula. Samostatnou kapitolou jsou však odbory. (Práskal bych tu pakáž co si říká odborový předák bičem)
- finance:
Přístup k úvěrům je jednoduchý jen pro zavedené firmy s nějakým majetkem (nejčastěji nemovitostí). Pro začínající firmu i s propracovaným business plánem a výhledem velkého úspěchu do budoucna je téměř nemožné dostat se konvenční metodou k nějakým penězům. Na druhou stranu existuje tzv. šedý trh (nebankovní sféra), která za určitých podmínek dokáže peníze půjčit. Riziko při případnýchprovozních problémech je ale obrovské – exekutoři májí ráj a spíše než by firmě pomohli od dluhů, raději jí v souladu se zákonem vědomě poškozují. (viz. podhodnocování zabaveného majetku a následné neefektivní dražby)
– daně:
nepřehledný systém plný vyjímek, novelizací zákonů vycházejícíh několikrát do roka, podle aktuální situace v poslanecké sněmovně (viz. nedávné blokování hlasování jednou nejmenovanou “sociální” stranou, která spíše občanům ČR svým jednáním spíše uškodila a nebál bych se její jednání přirovnat k chování malého rozmazleného děcka) a dalších novelizací již stávajícíh novelizací. Na finančním úřadě Vám nejsou schopní poradit a odkazují Vás na internet.
- ostatní:
Smýšlení lidí, myslících si, že ČR je pro EU nenahraditelná a je středem zájmu (protože se nachází ve středu Evropy) a tzv. “Švejkovská” povaha. Pragocentrismus a posedlost vším, co je v Praze – prosím uvědomte si, že nejen Praha má nějaké kulturní památky! Nevraživost lidí vůči ostatním a věčně “nasrané xichty”. Na otázku: “Jak se máš?” Vám 99% dotázaných odpoví: “Nahouby!” nebo nějak podobně, i když zrovna lezou z nového auta… Dále je to vlastnost, že by nejraději chtěli vše hned, ale bez práce a nejlépe zadarmo nebo aspoň za minimální cenu (tady bych odkázal na článek o kurvičích cen – je to tam hezky popsáno) A hlavně neochota cokoliv měnit pokud by to na nějaký čas znamenalo trochu nepohodlí.

… a mohl bych tak pokračovat ještě hodně dlouho.