ČECHOAMERIČAN

Brokovnice Mossberg 500 Persuader v akci za $379,99.  Velmi solidni “pumpa” na fun. No nekupte to za ty prachy!

Pro ty, kteri se chystaji do Ciny, si dovoluji uvest seznam moznych dopravnich prestupku, tak aby dotycni nebyli zaskoceni pri konfrontaci s realitou cinske silnicni dopravy. Opravte mne, pokud vam neco ze seznamu nepripada jako prestupek.

1 ) Jizda v protismeru
2 ) Odbocovani z jizdniho pruhu vyznaceneho pro jizdu rovne
3 ) Jizda rovne z pruhu vyhrazeneho pro odbocovani vpravo ci vlevo
4 ) Jizda s rozsvicenymi dalkovymi svetly za plneho provozu
5 ) Jizda bez rozsvicenych svetel za tmy 
6 ) Jizda na cervenou
7 ) Nedani prednosti v jizde
8 ) Jizda v odstavnem pruhu na dalnici
9 ) Predjizdeni na zakazu predjizdeni (casto primo proti protijedoucimu vozidlu)
10 ) Najizdeni do chodcu na prechodech i mimo ne
11 ) Vyskoa rychlost, nekdy az 2x a vice nez je povoleno
12 ) Otaceni se na dalnici
13 ) Jizda po chodniku

Zaroven plati, cim mensi mesto, tim je provoz horsi a dzungle na silnici brutalnejsi. I presto je v Cine videt malo dopravnich nehod, a kdyz nahodou nejakou vidite, tak je to vetsinou jen skrably blatnik nebo utrhle zrcatko. Podle jednoho znameho z Ciny, plati pravidlo “jede ten, kdo nezastavi”. Tohle pravidlo plati i na prechodech pro chodce , takze tomu, kdo neni zvykly na cinsky provoz, se jen tezce a dlouho prechazi pres vozovku.

Na zaver jedna fotka takove bezneho prechodu pro chodce  z Wuxi. Pripominam, ze vse na fotce bylo v pohybu, nikdo nestal …. lide, autobusy, auta. Tohle je nic, oproti tomu co se da na cinskych silnicich zazit. Wuxi je v tomto ohledu relativne civilizovane mesto. Fotka je porizena z mistniho Starbucksu (mimo jine zde kafe stoji asi 2x vice nez v USA) . Hned vedle je super seafood restaurace. Pri minule navsteve Wuxi, muj americky kolega pri ceste do teto restarace odmital prechod prejit, kdyz videl, co je to za brutalitu.

Konecne jsem roztridil fotky z posledni cesty do Ciny. Takze muzu konecne neco zverejnit.
Tyden, ktery jsem stravil v Shanghaji byla docela nuda, aneb klasicky cinsky pracovni kolotoc. Nestacil jsem ani zajit na Xiangyang Market, coz je svetove centrum padelanych vyrobku svetoznamych znacek. Cinani radeji misto slova “padelek” pouzivaji nazev “replika”. Xiangyang Market vlastne zavreli minuly rok, ale hned se objevilo nekolik “nahrad”, ktere nabizeji to same “znackove” zbozi. Nedoslo ani na planovanou parbu s “Dr.Philem”, ktery tento blog cas od casu zaneradi nejakym komentarem. V Shanghaji na to opet nebyl cas, jen jsme se kratce po ranu setkali u hoteloveho baru a Dr.Phil uz spechal do 500km vzdalene tovarny na nejake ventily. Nicmene parba probehla o par set kilometru dal o tyden pozdeji a myslim, ze tam na to Cinane jeste dotedka vzpominaji, ale to je story na zvlastni prispevek.

Tak ted par fotek ze Shanghaje s komentari.

Maglev – Prestoze jezdim do Shanghaje pomerne casto, nikdy jsem s nim jeste nejel. Cinska chlouba co se ze Shanghajskeho mezinarodniho letiste riti rychlosti 300 az 430 km/h, podle denni ci nocni doby. Ja jsem se vezl maximalne 301 km/h. Jakmile vlak snizi rychlost pod 200 km/h, tak mate pocit, ze jedete courakem do Berouna. Za cca 8 minutove svezeni na asi 30 kilometru dlouhe trati zaplatite v prepoctu neco kolem $6, coz je levnejsi, rychlejsi a bezpecnejsi nez cinsky taxik. Maglev me parkrat v minulosti minul, kdyz jsem jel na letiste autem a muzu rict, ze jsem nikdy nezaznamenal jak vlastne vypada, protoze to je takovej hukot, ze nez se otocite, tak je vlak pryc. Pri foceni se mi nejak trasla ruka

Shanghaj je betonova dzungle zahalena ve smogu,  takze vyhled neni nic moc.

Obcas ale i uprostred betonu narazite na kousek originalni ciny.

Troska toho americkeho importu pod dohledem cisnkych strazcu (ne)poradku… The Coffee Bean & Tea Leaf a Burger King.

V parcich duchodci po ranu cvici, venci ptaky, pri hudbe ruzne poskakuji, medituji a nebo trenuji nejake kung-fu ci co. To cesky duchodce chodi pod doktorech, vysedava na lavicce v parku nebo pleje brambory na zahradce, zatimco americky duchodce se vali u bazenu sveho domu na Floride a nebo napojen na dychaci pristroj hazi svuj duchod do automatu v kasinu v Las Vegas, nebo jeste lepe, v duchodcovskem raji – Laughlinu. Inu jiny kraj, jiny mrav.

A pak ze v Cine nemysli na bezpecnost prace….

Stale pracuji na nekolika (nekdy i nekolika desitkach) projektu najednou a vzhledem ke globalnimu i vnitroamerickemu rozvoji firmy, kdy jsou do projektu zapojeni partneri ci nase pobocky a dcerinne firmy nejen v USA, ale i v Evrope a Asii, ztracim prehled o stavu jednotlivych projektu. Proste hlava to uz nebere a diktafon tohle nevyresi. Problem je, ze pracuji v nekolika casovych pasmech, kdyz jdu v USA do prace, tak v Evrope jdou z prace, kdyz ja jdu v USA z prace, tak v Cine jdou do prace. Proste se stale mijime a to zrovna hladkemu prubehu projektu nepomaha.
Ve firme pouzivame na project management Basecamp a nejakou prehistorickou verzi od ActiveCollab. Ruzne pobocky a ruzni lide pouzivaji ruzny software. Nekdo na poject management pouziva ruzne tabulky atd..  No naprosta nekoordinovanost a zmatek, ktery hladkemu prubehu projektu naprosto neprospiva a je kontraproduktivni.
Takze jsme se rozhodli prejit na jednotny project management software. Otazkou vsak zustava, ktery zacneme pouzivat? Basecamp? ActiveCollab? Nebo nejaky jiny komercni? Nebo nejaky open source?
Basecamp mi pripada docela drahy oproti ActiveCollab, navic nejsem 100% pritelem hostovanych programu. S Basecampem je ovsem nejvice zkusenosti, nemusite resit updaty, pouziva ho hodne lidi, takze je zaruka vyvoje, vylepsovani, atd..
Ma nekdo zkusenosti s ruznymi project management tools?

Dnes jsem byl na jednani s jednou venture capital firmou v  San Franciscu. Do San Francisca neletam zas tak casto, krome vyjimecnych jednani jako bylo to dnesni, nebo pri letech do Ciny, kdy vyuzivam linkyz ze San Francisca do Shanghaje. Ale vzdycky me fascinuje ruznorodost krajiny nad kterou letite. Leti se prakticky kolem pobrezi Pacifiku a krajina se meni pred ocima – hory, poust, urodna puda plna farem, mala mesta a samozrejme obrovska aglomerace okolo LA. Zajimavy je take pohled na LA, kdyz letadlo naletava na pristani.

San Francisco Airport (SFO) z vysky: 

Krajina behem letu ze San Francisca do Los Angeles: 

Simmi Valley (sever Los Angeles):
San Fernando Valley. Vychodni cast (Sylmar, Panorama City, Van Nuys, atd) je vetsinou ”mexikanov”. Zapadni cast (Encino, Woodland Hills, atd.) je vetsinou velmi dobra a bohata oblast. V horach v popredi jsou exclusivni oblasti Pacific Palisades, Brentwood, atd.:

Santa Monica a Brentwood:
Century City a Beverly Hills. Century City je sidlem mnoha pravnich a poradenskych firem. V druhe vyskove budove zleva (hneda budova mezi bilou a cernou) sidli ceska ambasada. Beverly Hills se tahne do kopcu v horni casti fotky:
Downtown Los Angeles. Je malo prilozitosti jak videt cely downtown takhle zblizka. Tenhle pohled me vzdy fascinuje:

Takhle nejak ve skutecnosti vypada klasicke Los Angeles – velka pravidelne rozparcelovana placka protkana dalnicemi:

Dalnice cislo 405,  asi nejznamejsi parkoviste v USA. Pri foceni jsem mel stesti, auta na dalnici jela, nikde zadna zacpa:

Jak jsem se zminoval jiz drive zde, zde, zde a zde, dlouho jsem vybiral nove auto. Ted jsem konecne vybral a koupil nove auto podle svych predstav. Po mesicich zvazovani, nabidek, protinabidek, jednani s auto delaery a vyckavani na jeste lepsi nabidky, jsem si domu privezl zbrusu novy Cadillac CTS 3.6 DI.
Moje posledni auto jsem koupil pred nejakymi peti lety a muzu rict, ze zpusob vyberu auta i jednai s delary se uplne zmenil. Velkou merou tomu prispel internet a take soucasna krize. V USA je propad v prodejich aut asi 30-50% podle znacky. To je samozrejme znat v jednotlivych dealershipech, ktere maji doslova narvane sklady k prasknuti.
Jednani s dealery se hodne lisi,. Podle jejich “agresivity” je i poznat zda jednotlivi prodejci pracuji jen za provize, nebo maji pevny plat. Snazil jsem se hodne vyuzivat internetu k vyberu auta a nasledne co nejvice vyuzival email k vyjednavani o cene. Ale osobni navsteve dealershipu se stejne nevyhnete, pokud nevite co vlastne chcete, jako ja. Zaroven si chcete take auta vyzkouset.
Obcas jsem mel prodejcu plne zuby, proste vas nenechaji pri prohlizeni aut ani chvilku na pokoji. Navic u Subaru mi chteli porad prodat  Imprezu WRX, u Nissanu zase Armadu, prestoze jsem jim rekl naprosto jine predstavy o mem idealnim aute. Asi jich meli moc na sklade. :-)
Nakonec to dopadlo tak, ze jsem vsechny dealery nechal “vychladnout”, nakonfirugoval vsechny auta, ktera pripadala v uvahu, na webech jednotlivych znacek, a poslal emaily do nekolika dealershipu. Trval jsem na nakonfigurovane vybave , coz byl trosku problem a prakticky nikdo nemel moji konfiguraci na sklade a dokonce v nekolika pripadech takovy vuz nebyl k dispozici na celem zapade USA (dealeri s v ramci regionu transferuji auta, pokud je o ne zajem) a nekdy ani v celych Spojenych statech. Takze mi stale chodily nabidky na vozy bud v jinych barvach, nebo s prislusenstvim o, ktere jsem nemel zajem (casto s DVD Entertainment systemem pro zadni sedacky). Nakonec jeden dealer Cadillacu prisel s cenou za auto, ktere bylo vybavene na 90% podle mych predstav (jina kola), ale za cenu ktera byla o vice nez 30% nizsi nez cenikova cena. A to rozhodlo. Navic kola po chvili ukecavani vymenili zdarma. Bylo to na posledni chvili, protoze jinak uz jsem byl rozhodnuty auto presne podle meho vyberu u delara objednat. I tak bych dostal slevu cca. 20%, ale na skladove vozy vetsinou dostanete mnohem lepsi deal. A ze je u americkych dealeru z ceho vybirat. Nekteri maji skladem treba 5000 aut, nekolik stovek aut skladem je naprosto bezne i u maleho dealera. Navic jak jsem se jiz zminil, dealeri maji pristup k vozum, ktere jsou skladem u ostatnich dealeru minimalne v ramci nekolika okolnich statu.

Takovy maly vytazek toho, co mne osobne stve v USA, aby si nekdo nemyslel, ze zivot v USA je naprosto idealni.

1) Imigracni zakony – zvyhodnuji paka z mene rozvinutych zemi. Dostat k nam odbornika  z Nemecka je narocnejsi (a drazsi) nez vyridit pracovni povoleni a povoleni k pobytu pro cloveka z Guatemaly, ktery neumi vubce nic (ani anglicky). Imigranti se vzdelanim z vyspelych zemi by teto zemi prinesli mnohem vice produktivity a inteligence. Jedine co prinesou imigranti ze stredni Ameriky a podobnych rozvojovych zemi je sest deti a posleze jeste cele pribuzenstvo (kazdy pribuzny opet se sestmi detmi). Tenhle system prumerne IQ obyvatel USA rozhodne nezvysi a celkove to degraduje uroven cele zeme. Ilegalove jsou kapitaola sama pro sebe. Policie by mela kontrolovat kazdeho, zda je legalne v USA (prostredky na to maji), a pokud zde neni legalne, tak okamzite (jak rika kamarad Dr.Phil)  vystavit “one way ticket do Tijuany”. Tim se nechci dotknout Cechu, kteri v USA pobyvaji nelegalne. Kazdy by mel mit moznost se do USA pristehovat legalne, pokud bude prinosem pro zemi, umi anglicky, ma cisty rejstrik, plati dane a pojisteni, atd.. To by eliminovalo plno nelegalu z Latinske  Ameriky. Proste imigracni zakony a jejich kontrola, tak jak je to nyni, stoji za prd.

2) Rasismus vuci bilym – existuje plno narizeni a regulaci, kdy se napr. v urcite oblasti musi zamestnat urcite procento cerneho obyvatelstva. Podobne regulace maji statni urady. Proste zamestnani dostanete ne na zaklade vasich zkusenosti, kvalifikace nebo umu, ale protoze mate cernou barvu pleti. Pro bile nic takoveho neni. To je podle mne rasismus a beru to osobne

3) Zdravotni system – USA maji nejlepsi nemocnice, nejlepsi vybaveni, nejlepsi doktory, ale system sucks! Takhle nejak to i pred par dny i na jedne debate v LA rekl guverner Californie a byvaly Terminator A. Schwarzeneger. Jsem rad, ze mame stejny nazor. Mozna proto, ze jsme se oba narodili na uzemi byvaleho Rakouska-Uherska. Povinne zdravotni pojisteni neexistuje, zodpovedni pracujici lide doplaceji na ty, co neumeji nic jineho nez produkovat deti a nemaji pojisteni ani pro sebe natoz pro potomky. Dalsi problem jsou ilegalove, kteri se nechaji osetrit v nemocnici a nikdy nic nezaplati. I za ne to plati ti zodpovedni.

Naslo by se toho samozrejme jeste vic, ale zase nechci byt uplne negativni. Zivot v kazde zemi ma svoje klady i zapory, i pres vsechny ty zapory v USA, stale je to zeme, kde oproti CR je pro mne vice toho kladneho nez zaporneho. Ovsem kazdy clovek je jiny a to co vyhovuje mne, nemusi vyhovovat ostanim, a naopak.

Asi to taky znate, nejvice napadu mate v momente, kdyz si je nemate jak zaznamenat.  Pripadne vas neco napadne, vy si reknete, ze si vse zapamatujete a za 5 minut si zaboha nemuzete vzpomenout. Kdysi jsem pouzival diktafon, pak jsem ho z nejakeho duvodu pouzivat prestal a presel na vyhradne papirovy system. Nejdrive to byl klasicky diar, ktery byl vystridan jeste mene efektivnim systemem “papirky vsude”, tedy system, kdy pisete vsechno na cokoliv co mate po ruce (vizitky, post-it, ubrousky v restauraci apod.). Pred dvema lety jsem opet presel na diar, ne proto ze bych chtel, ale proste je “fasujeme” v praci, takze mi ho bylo lito nevyuzit. Jenze papirova matoda ma tu nevyhodu, ze k ni potrebujete jeste neco, cim tu myslenku prenesete na ten papir. U planovani je to jednoduche, i planovani planujete, takze tuzka je vzdy po ruce. Ale co kdyz prijde nejaka nahla ‘genialni” myslenka a tuzka neni po ruce? Nebo momentalne nejde nic napsat (napr. v aute)?
Zacal jsem mit pocit, ze neudrzim myslenku v pameti dobu delsi nez je potreba k nalezeni a uchopeni psacich potreb a preneseni myslenky na papir. Nekdy se mi stalo, ze jsem myslenku “ztratil” behem zaznamu. Bud je to pribyvajicim vekem nebo nadmernym vyskytem myslenek, coz se da pripsat pribyvajicim zkusenostem (coz je take vekem). Inu rozhodl jsem se vratit k elektronicke metode a zakoupil digitalni zaznamnik. Napady a myslenky jsou tam hned. Jenze kazdy den je tam tak 30 minut zaznamu, ted si zase musim vse poslechnout a myslenky setridit, pripadne relaizovat. Jenze 30 minut denne za tyden je 3.5 hodiny zaznamu (ano, myslenky prichazeji i o vikendu) a na to uz zase nemam cas.
Takze jsem zase na zacatku, myslenky jsou, ale nedostanu se k nim, nebot ted jsou pohrbeny v hodinach zaznamu na diktafonu. Ovsem jednu vyhodu to ma. Tim ze myslenku reknete nahlas, tak na cast (v mem pripade tak 30%) si pozdeji vzpomenete sami. Musim sakra prejit na nejaky lepe zorganizovany system.

Porad jezdim po nejakych trade show, jak v USA, tak v Asii a v Evrope. Vzhledem k tomu, jaky rozsah v importovanem zbozi mame, tak zbozi je od odevu, pres sportovni vybaveni a elektroniku az po zbrane. Plno americkych vystav se nastesti kona  v Las Vegas, kam to z Los Angeles mame par hodin hodin jizdy autem a ani ne hodinu cesty letadlem. Co se tyce vystav vseobecne, tak trend je takovy, ze vystavy jsou mensi a vyznamne znacky casto vystavy zacali naprosto ignorovat. Rada mensich vystavovatelu radeji objedna suite v nejakem luxusnim hotelu kam pozve sve odberatele. CTIA Wireless Show 2009 v Las Vegas, odkud jsem se prave vratil,  nebyla vyjimkou, mene vystavovatelu, mene odbornych navstevniku. Nicmene z pohledu odborneho navstevnika vystava byla kvalitnejsi pokud potrebujete doladit kontrakty s dodavateli a odberateli, videt nove vyrobky a prip. se i porozhlednout po novych dodavatelich. Proste uz to nejsou preplnene vydychane haly, takze vystava je vetsi relax.
Shodou okolnosti jsem zrovna resil problem, na jaky mobilni telefon prejit. Coz jsem popsal zde. Na CTIA Wireless se to vyresilo. Blackberry predstavil Blackberry App World, tedy store s add on softwarem podobny tomu co nabizi Apple pro iPhone. Uzasne! Sam jsem vyzkousel a muzu rict, ze na 100% zustavam u Blackberry.