ČECHOAMERIČAN

Business trip do Ciny byl opet plny zvratu a prekvapeni. Diky zpozdeni letadla jsem do Ciny priletel s vizem, kteremu koncila platnost asi hodinu po priletu. Prestoze si vizum muzete obstarat na letisti, tak jsem z toho nemel dobry pocit, protoze resit neco s Cinskym urednikem se mi po 20ti hodinove ceste nechtelo. Nastesti jsem to stihl. letel jsem a merickou leteckou spolecnosti a tahle cesta me opet ubezpecila v tom, ze do Asie budu letat uz jen s asijskymi leteckymi spolecnostmi. Nechapu jak muzou americke aerolinky obstat v konkurenci, kdyz maji prestarle letusky, usmudlana letadla a vysoke ceny. Nevim, jestli jsem jen mel smulu na letadlo, ale pri ceste do Shanghaje v letadle preskakoval DVD prehravac, takze se ani neslo divat na filmy,  cheap sluchatka nefungovala (jeste, ze si vozim svoje), o absenci individualnich screenu ani nemluvim. Cesta tam byla vubec fraska, na palube jsme byli jen dva belosi, zbytek tvorili Cinane. Nezklamali svym chovanim ani ted. Skakali, pres sedacky, jeden machr se zvedl hned po startu, kdyz bylo letadlo jeste asi pod uhlem 45 stupnu a sel na zachod, zcela bezne stali pred obrazovkou s filmem na ktery se divalo cele letadlo, sedali si na jina sedadla, kdyz chteli prejit z ulicky do ulicky, tak sli pres prostredni radu sedadel, misto aby to obesli. Bezne se jim totiz stavalo, ze pri ceste ze zachoda v zadni casti letadla sli do spatne ulicky, vratit se pet kroku a obejit to, to je proste nenapadlo. Nekdy jsem mel fakt pocit, ze jedu s chovanci nejakeho cinskeho Jedlickova ustavu. Cesta nazpet nastesti probehla mnohem lepe. Jestli to nebylo tim, ze Cinanu bylo na palube minimalne
Pobyt v Cine byla opet klasicky stereotyp – hotel>tovarna>hotel. Tahle cesta ovsem byla vyjimecna tim, ze jsem stravil vice casu u jidla, nez fyzicky v tovarnach. Po hodinove snidani jsem totiz jel hodinu az dve do jedne z tovaren, ktere jsem mel navstivit, tam jsem byl hodinku, pak vetsinou nasledoval tak dvouhodinovy obed, pak zase hodina v tovarne, cesta domu a dvouhodinova vecere s obchodnimi partnery. Porad jsem zral a zral a zral a zral! Neni divu, ze kdyz jsem prijel domu tesne pres Thanksgiving, tak jsem turkey nemohl ani videt. Cestovani po Cine je nuda, vse je daleko, kazde “male” mesto ma par milionu obyvatel, takze dostat se z bodu A do bodu B vezme dost casu. Prestoze jsem byl v Cine mnohokrat, tak tohle byla prvni cesta po velmi malych tovarnach na periferiich mest. Vozili me vetsinou ridici poslani majiteli tovaren a muzu rict, ze jsem rad, ze ziju. Predjizdeni pres plne cary, odbocovani vlevo na dalnici s  jizdou v protismeru, predjizdeni pres parkovaci pruh na dalnici, to jen jen par situaci, pri kterych jsem nepocital, ze bych je mohl prezit. Kdo byl v Cine, tak vi, ze nejak dopravni pravidla moc neexistuji. Nastesti jsem uz zvykly na prechazeni silnic, kdy zeleny panacek neznamena, ze mate prednost, ale spis, ze mate jen o neco vetsi sanci prezit. Snazim se vzdy prechazet s davem a co nejdal od prijizdejicich aut, aby ten hlavni naraz utlumil nekdo jiny. Paradoxne, jsem za cely pobyt videl jen jednu banalni dopravni nehodu.
Ovsem asi hlavni zazitek, ktery jsem si odvezl nyni z Ciny, byl smog. Smog rano, smog v poledne, smog vecer, smog vsude. V nekterych mestech byla viditelnost kvuli smogu maximalne 1 km. Smog citite i v hotelu za 10ti dvermi a filtry. Po priletu do USA jsem jeste dva dny vykaslaval ten smrad. Obloha je v cinskych prumyslovych mestech seda a slunce tmave zlute az oranzove, modra obloha prakticky neexistuje. Jezdim do Ciny casto, ale protoze jsem ted hodne cestoval mezi nekolika mesty v oblasti Shanghaje, tak jsem mel cas si toho vsimnout a porovnavat. Nektera mesta jsou na tom o neco malo lepe, ale i v tom nejlepsim pripade to ke zdravemu ovzdusi ma daleko. Jsem zvykly na smog v Hong Kongu, Shenzhenu nebo Cantonu, ale tam jim alespon obcas zafouka vitr a smog odfoukne dal. I kdyz i v techto mestech je situace take stale horsi a horsi.

Pripojuji par smogovych fotek z Nanjingu, coz je byvale hlavni mesto Ciny, nez vladu prevzali komancove z Pekingu a z Wuxi.

Tohle je Nanjing, to co vidite neni mlha, ani spinave sklo, ale pravy nefalsovany celodenni smog.

Wuxi, vsude se stavi. Tohle byl krasny slunecny den, smog byl o neco lepsi nez ostatni dny. Z fotky to neni zretelne, ale jsou tam zachyceny 2 restaurace KFC a 2 McDonaldy. Celkove do 5ti minut chuze od hotelu bylo KFC restauraci asi 5. Cinane jsou naprosto uchvaceny z KFC, zatimco ja do sebe ladoval hulkama vyhradne originalni cinskou stravu.

Bez davky odvahy na tenhle prechod nelezte.

A nakonec pozdrav z nezname vesnice. Tady jsem se citil jako kdybych se vratil o nekolik desitelk let zpet. Dost veci i pripominalo cesky socialismus, vse sede, neudrzovane….